UZDRAVENÍ duše

„Sledujte hlas svého srdce, i když Vás vede mimo dráhu plaché duše.˝ Wilhelm Reich 1897-1957

„Jedinečnou příležitost, kterou hledáš, nosíš sám v sobě. Nenajdeš ji ve svém okolí, není to štěstí ani náhoda, ani šance nebo pomoc druhých. Je jenom v tobě samém.“  Swett Mardon

MEDITACE

Meditace a dlouhý život: propojení na úrovni molekul. Meditace dokáže dodat našemu životu vyrovnanost a vnitřní růst. O přínosech meditace se toho můžete dočíst mnoho, ale následující čtyři efekty meditace jsou vědecky ověřené. Podle článku zveřejněném v časopise Neuroscience v únoru 2012 může meditace změnit geometrii mozku. Článek vychází ze studie konané v Los Angeles na skupině 50 meditujících a stejně početné kontrolní skupině. Výzkum se zabýval možnou souvislostí mezi meditací a kortiální gyrifikací (členěním povrchu mozku v závity), vzorem a stupněm skládání mozku, což ovlivňuje rychlost zpracování mozku. Přičemž tato studie prokázala vztah mezi počtem let meditování a množství glyrifikace některých částí mozku. Tento vztah je výrazný zejména u dlouhodobě meditujících při srovnání s těmi, kdo nemeditují. Tato zvýšená glyrifikace může být způsobená integrací kognitivních procesů při meditaci. Je známo, že meditace je proces introspektivní a hloubavý, takže dochází k zapojování určitých částí mozku. Meditace uvolňuje nervové dráhy.

Článek publikovaný v Psychology Today v květnu 2013 vysvětluje, jak mozek díky meditace lépe funguje a jaký pozitivní vliv dlouhodobější meditace přináší. Mozek se díky meditaci vyvíjí. Spojení centra strachu s centrem našeho „já“ (místo, kde se mozek stále vrací k vám) při pravidelném meditování postupně slábne. Nervové druhý spojující centrum „já“ a centrum strachu slábnou a tak dochází ke snížení pocitů úzkosti a uvolnění. Neužitečné pocity strachu i úzkosti se tak postupně dostávají pod kontrolu. A jejich postupné ignorování vede k vzniku nových lepších nervových drah. Nové nervové dráhy zahrnují lepší empatickou reakci. Publikovaný článek zdůrazňuje, že pro udržení výhod plynoucí z meditování je třeba nepřestat, neboť mozek se může snadno vrátit ke svým starým návykům. Meditace chrání srdce. V roce 2012 byla publikována velká kardiovaskulární studie. Výzkum rozdělil 201 lidí s ischemickou srdeční chorobou do dvou skupin. Jedna skupina podporovala zdraví dietou a cvičením. Druhá skupina se věnovala transcendentální meditaci. Vědci studovali účastníky po dobu 5ti let a objevili něco zajímavého. Meditující skupina dosáhla snížení rizika srdečního infarktu, cévní mozkové příhody či smrti až o 48 %. Meditace zlepšuje i paměť.

Nový výzkum ukazuje, že meditace posiluje schopnost pamatování a vybavování. Meditující mohou lépe přizpůsobit své mozkové vlny. Uměli lépe ignorovat rozptylování a zvýšit produktivitu rychleji než ti, kdo nemeditují. Menší roztěkanost dodává mozku více prostoru, aby integroval nové informace. Tato drobná změna umožňuje paměti lépe si vybavovat.

Lidé, kteří pečují o svou duševní rovnováhu a věnují se meditacím, bývají nejen šťastnější, ale dožívají se i vyššího věku. Vědci z několika kalifornských univerzit sdružení v projektu »Shamatha« přišli nedávno se zjištěním, že meditace má vliv na aktivitu enzymu telomerázy, který je přímo zodpovědný za délku života buněk.

Jméno »Projekt Shamatha« bude znít povědomě asi málokomu. Lidé, kteří se zajímají o skutečně vědecky podložené výzkumy o vlivu jógy a meditace na lidské zdraví, by si jej však zapamatovat měli. Tento projekt sdružuje tým špičkových psychiatrů a fyziologů z několika významných kalifornských univerzit a výzkumných ústavů (Davis, San Francisco, Santa Barbara) a buddhistickou meditační školu v Coloradu. Jedním z jeho prvních úspěchů je zpráva o pozitivním vlivu meditace na aktivitu jedné z klíčových molekul našeho těla – enzymu telomerázy.

Neposlušné ocásky chromozomů

Když byla v roce 1985 objevena existence enzymu telomerázy, poskočila medicína skutečně mílovým krokem kupředu. Tato látka, složená z ribonukleové kyseliny (RNA) a bílkovin, má totiž na naše tělo a jeho životnost velký vliv, který lze s jinou látkou sotva srovnat. Co je tedy na telomeráze tak zázračného? Abychom jeho moc pochopili, musíme se nejprve seznámit s důležitou strukturou v našich genech, tzv. telomerami. Telomery jsou jakési »ocásky« DNA, přivěšené na konci chromozomů. Potíž s nimi spočívá v tom, že když v těle vznikají nové buňky ze starých, tedy při buněčném dělení, kousek telomery se vždy »uloupne«. Po určitém počtu dělení (zhruba 23–26 opakováních) jsou telomery již tak »ošoupané«, že se buňky již dále dělit nemohou. Organismus tak stárne a nakonec i umírá.

Šikovný opravář

Situace však není zcela beznadějná. V lidských buňkách totiž operuje šikovný opravář, kterým je pochopitelně právě telomeráza. Princip její opravářské činnosti ji řadí do zvláštní kategorie enzymů, takzvaných reverzních transkriptáz. Pod tímto složitým názvem se skrývá poměrně jednoduchý princip. Na základě předlohy (templátu), který má telomeráza zabudovaný ve své RNA, se jí podaří přepsat informaci v ní uloženou zpět do DNA. Poničený »ocásek« chromozomů je tak znovu na světě.

S buněčným opravářem to však přece jen není úplně jednoduché: je totiž buď příliš »líný«, nebo zase přehnaně aktivní. Zcela bez problémů pracuje pouze v dělících se buňkách při vývoji zárodku, poté jeho aktivita značně polevuje. Občas se však může také stát, že se »splaší« a nechává buňky, aby se dělily jako o závod. Hyperaktivita telomerázy je proto jednou z cest, kterou vzniká rakovinné bujení. Některé protirakovinné preparáty jsou proto přímo cíleny na omezování aktivity telomerázy.

Nobelistka v akci

Jednou ze spoluautorek výzkumů o propojení aktivity telomerázy s meditační praxí z »Projektu Shamatha« je prof. Elizabeth Balckburnová z univerzity v San Fransciscu. Její jméno už bude znít povědomě více lidem. Ano, jedná o bioložku, která byla za objev a výzkum vlastností telomer a telomerázy společně s kolegy Carol W. Greiderovou a Jackem W. Szostakem poctěna v roce 2009 Nobelovou cenou za fyziologii a lékařství. Její jméno je tedy dostatečně dobrou zárukou, že nové výzkumy mají skutečně vysokou vědeckou hodnotu.

Blackrunová a další pionýři výzkumu telomerázy došli již dříve k závěrům, že nepříliš dobrý vliv má na její aktivitu jeden z největších civilizačních strašáků – stres. Od tohoto zjištění byl tedy už jen kousíček k pokusům systematicky prozkoumat, zda meditace, která má na odbourávání stresu prokazatelně dobrý vliv, nějakým způsobem ovlivňuje i aktivitu molekulárního opraváře.

NEGATIVNÍ A POZITIVNÍ EMOCE Molekuly emocí – Neuroložka Dr. Candace D. Pertová

Přenos těchto výběrových informací se děje pomocí regulačních neuropeptidů. Tento poznatek přinesl Howardu Hughesovi a Hansi Kosterlitzovi v roce 1978 Nobelovu cenu za fyziologii. Naštěstí se k diskusi o významu emoční terapie se připojil nečekaný hlas. Neuroložka Dr. Candace D. Pertová, laureátka Nobelovy ceny za medicínu, již v roce 1972 předvedla světu objev opiátových receptorů. Dokáže ukazovat cestu k vyřešení problému emotivní metodou, která byla klinicky praktikována v posledních 100 letech. Její pohled na smysl katarze je obohacen o výsledky jejího biochemického výzkumu. Řeší slabé místo a největší problém, který existuje v oblasti emotivní, zážitkovou psychoterapii. Poprvé pomáhá formulovat teorii emocí. Až do objevu regulačních neuropeptidů, který udělala americká lékařka Candace D. Pertová, byly myšlení a emoce jen filozofickou kategorií, která nejde zevšeobecnit, Candace D. Pertová byla první, kdo definoval myšlenku a emoci jako formu posloupnosti aminokyselin a nazvala ji molekuly emocí. Tyto molekuly si můžeme představit jako řetězce aminokyselin, které ve své specifické formě originálního pořadí tvoří nástroj regulující život buněk, a tedy i náš. Řídící orgán celého systému je část mozku, hypotalamus. Spojení neuronů v něm je pak jakési formátování našeho základního hardwaru. Za posledních dvacet let studovala Dr. Candace D Pertová pohyb řetězců aminokyselin v lidském těle. V procesu emocí odhaluje tajemství komunikace mysli a těla a mění názor, jak můžeme chápat emoce. Podle Dr. Candace D. Pertová, farmakoložky a profesorky na Georgetownské univerzitě, není mysl jen v mozku, nýbrž působí také v těle. Mysl a tělo používá ke komunikaci mezi sebou chemické sloučeniny emocí. Chemikálie jsou molekuly, krátké řetězce aminokyselin, tzv. peptidy a receptory a obojí lze považovat za „biochemický korelát emocí.“ Peptidy lze nalézt v mozku, ale také v žaludku, ve svalech, žlázách a všech dalších orgánech, posílají zprávy tam a zpět. Po desetiletích výzkumu vysvětluje Dr. Candace Pert, že emoce vytvářejí most mezi myslí a tělem. Dr. Candace D. Pertová žije ve světě, kde mají emoce vědecký smysl. Jako bývalá vedoucí výzkumu biochemie mozku na NIH studovala během třinácti let vnitřní fungování těla se zaměřením na identifikaci a lokalizaci peptidů a receptorů. Přesvědčila se, že tyto chemikálie jsou fyzickým projevem emocí. V těchto dnech tráví Dr. Candace D. Pertová hodně času v Rockville ve státě Maryland jakožto konzultantka pro zkoušení nového léku, jehož jádrem jsou T peptidy, a který je součástí netoxické léčby AIDS. O svých výzkumech přednáší na mezinárodní úrovni, věnuje se otázkám neuropeptidů a komunikaci mysli a těla…

Experimenty ukazují, že hippocampus – část limbického systému – je oblastí mozku, jež funguje coby brána do celého emocionální projevu. V hippocampu se nachází celá řada peptidových receptorů. Prostřednictvím sítě peptidů dochází k navázání se různých vzpomínek, nálad na jejich receptory. Silné emoce jsou klíčovou proměnnou, která nám brání zapamatovat si věci.

Existuje mnoho důkazů, že paměť se vyskytuje v místě synapse, kde se na receptorech Odehrávají změny. Vnímavost k těmto receptorům je součástí paměti a možnosti skladování. Ale síť peptidů se rozšiřuje i mimo hippocampus, do orgánů a tkání, kůže, svalů a do žláz s vnitřní sekrecí. Všude jsou peptidové receptory a na nich se uskutečňují přenosy a ukládání emocionálních informací. To znamená, že tyto emocionální události jsou ukládány na mnoha místech v těle, a to nejen v mozku. Autonomní nervový systém je klíčový pro „myšlení“ celého těla. Jeho význam je mnohem jemnější, než se myslelo.

Každý peptid je přesně zmapovatelný a nachází se v autonomním nervovém systému, kde jsou přesně zakódované naše emocionální vzorce chování. Nevyjádřená emoce se pohybuje po nervových spojích. Tím pohybem přicházejí informace z periferie do míchy a pak až do mozku. Když se emoce pohybuje nahoru do mozku, může se to kdykoliv projevit. Tento proces vyžaduje určité množství úsilí a spotřebuje jisté množství energie z našeho těla, aby se mohly emoce projevit. Když nejsou po ruce inhibiční (brzdicí) chemikálie a impulsy, projeví se emoce a informace směřují směrem dolů. Nevyjádřené emoce jsou doslova uloženy v nižších etážích těla. V mysli jsou různé úrovně integrace. Integrace v nižších mozkových oblastech se přesune při aktivní emoci do vědomí. Nevyjádřené emoce jsou pohřbeny v těle – tak hluboko do obvodů orgánů nebo gastrointestinálního traktu, nebo smyčky v gangliu. Přesně víme, kde se emoce schovala. Jde o molekuly bílkovin, které se nakupily na receptorech. Někteří si myslí, že je emoce uložena jen v mozku. Ale vypadá to, že jsou uloženy také v těle. Vaše vzpomínky se mohou například uložit cestou do slinivky břišní.

Nevyjádřené emoce způsobí nemoc.

Wilhelm Reich měl model práce s emocemi, který se někdy nazývá „konfliktní model“ katarze. Myslel si, že na každého jedince působily při práci dvě psychické síly. Jedna z nich je síla, která chce vyjádřit emoce. Na druhé straně je síla, která se snaží zabránit jejímu výrazu, nazval ji odporem. Myslel si, že tlak ze dvou sil způsobil stázi. Jeho léčebná technika byla navržena tak, aby se vyčerpal a oslabil odpor, aby mohlo nastat emocionální vyjádření.

Při léčení je potřebné nechat emoce stoupat k vrcholu, možná najít způsoby, jak odlehčit přetížení kůry, aby se nevyjádřené emoce projevily jako první, a pak jako pochopené se zařadily do paměti…? Ať všechny emoce vybublají. Ať kousky dopadnou, kam mohou… Proces katarze není kompletní bez říkání si věcí nahlas, protože musí zahrnovat řeč na úrovni kůry. Je nutno vědět, že emoce prošla celou cestu tělem zespodu nahoru a je zpracovávána na nejvyšší úrovni. Cítit a porozumět znamená, že jste na procesu emoce pracovali během celé cesty k povrchu. Jsou integrovány na vyšší a vyšší úrovni v těle, čímž jste emoce přenesli do vědomí.

ODKAZY MEDITACE NA YOUTUBE:

Odkaz: HLUBOKÝ VNITŘNÍ MÍR řízená meditace

Odkaz: Procítění lásky k sobě řízená meditace

Odkaz: HARMONIZACE ČAKER – řízená meditace s frekvencí alfa

Odkaz: FRECUENCIAS DEL ALMA. MÚSICA PARA SENTIR

Odkaz: Musical Rapture – A Sacred Gift of Celestial Music

Odkaz: Chakra Meditation Music and Relaxing Nature Sounds for Relaxation Meditation, SPA

Odkaz: Om Mani Padme Hum Mantra na pozitivní naladění a harmonii organismu

Odkaz: Mantra Of Avalokiteshvara | Medicine Buddha Mantra

Odkaz: Karunesh – Heart Chakra Meditation (Beautiful Meditation music)

Pokud nebudete vědět jak na to, zavolejte na telefon č.: 731 128 094

Zde je návod a ukázka jak se může dělat i aktivně:

www.youtube.com/watch?v=AQ_o8tggvkA