Inspirace

Rozhovory s Milanem Calábkem

Stručný slovník pojmů k rozhovorům s Milanem Calábkem

Martina Kociánová si do pořadu o léčbě jídlem pozvala Milana Calábka. Zde je pro vaši lepší orientaci slovník pojmů. Dále následují písemné záznamy rozhovorů, které mohou přispět k UZDRAVENÍ.

NEUROTRASMITÉRY: vzruchy se šíří buňkami prostřednictvím elektrických signálů, zatímco mezi nervovými zakončeními buněk chemickými signály přes synaptickou štěrbinu, které zprostředkovávají látkově neurotransmitéry. Jejich účinkem vznikají excitační nebo inhibiční potenciály – jejich vlivem dochází k podráždění nebo útlumu).

GABA (kyselina gama – aminomáselná): patří spolu s glutamátem mezi nejčastěji se vyskytující neurotransmitéry v centrálním nervovém systému savců. Na rozdíl od glutamátu, který je hlavním excitačním neurotransmitérem, působí (od dospělosti) jako hlavní inhibiční neurotransmitér. Příliš mnoho excitace je pro mozek neurotoxické a podle některých autorů převaha exitačních aminokyselin se podílí na vzniku migrén, astmatu, epilepsie, Amyolaterální a Roztroušené sklerózy, Parkinsonovy a Alzheimerovy choroby, demence a pod. Při ketogenní dietě dochází k přeměně glutamátu na GABU místo na excitační aspartát.

MITOCHONDRIE: představují jakési elektrárny našich buněk, ve kterých buněčným dýchaním (oxidací) vzniká „životní energie“. Kromě energetického metabolismu určují, které geny budou zapnuty nebo vypnuty, řídí rychlost stárnutí a rozhodují o dělení i zániku buněk (zejména patogenních). Mají svoji vlastní DNA, která upomíná na jejich bakteriální původ. Dědíme je pouze od matky.

KETOGENNÍ DIETA: V současné době získáváme většinu energie spalováním glukózy, což ale vede ke vzniku volných radikálů jako zplodin její oxidace. Volné radikály urychlují naše stárnutí, poškozují zdraví a snižují kognitivní schopnosti. Ketogenní dieta představuje mnohem účinnější a čistší získávání energie bez vzniku volných radikálů jejímž zdrojem jsou zdravé tuky. Organismus při ní využívá zejména „superpalivo“, kterým je kyselina beta- hydroxymáselná zvyšující počet mitochondrií a součastně i nervových buněk zejména v mozku.Na ketogenní dietu, která je nám jako živočišnému druhu vlastní, můžeme přejít po 3 denním půstu, kdy organismus po využití glykogenu z jater a svalů začne spalovat ketolátky vytvářené v játrech (nutriční ketóza) a dojde tak „metabolickému posunu“, který udržíme zvýšeným příjmem tuků a omezením uhlovodanů. Pokud je půst pro nás příliš náročný, můžeme přejít rovnou na stravu s velkým omezením uhlovodanů (okolo 40ti gramů denně, později 60ti gramů) a příjmem tuků štěpících se na mastné kyseliny se středními, krátkými anebo velmi dlouhými řetězci, které k dopravě do buněk nepotřebují inzulin. Mezi ně patří především kokosový olej, máslo, sádlo, rybí tuk, avokádo, palmojádrový olej, tuky nacházející se v mandlích a oříšcích (zejména makadamových), vejcích běhajících slepic apod. Zároveň bychom se měli vyhnout tukům, které se štěpí na mastné kyseliny s dlouhými řetězci jako je řepkový, slunečnicový, kukuřičný, olivový olej a další neboť k dopravě do buněk potřebují inzulín. Jakmile hladina ketolátek při nedostatku glukózy vystoupí na určitou hladinu, začne je organismus užívat jako zdroj energie. Zatímco dieta založená na glukóze umožňuje díky inzulínu ukládání tukových zásob, ketogenní dieta vede ke hubnutí. Mitochondrie rakovinových buněk, které získávají energii glykolýzou z velkého množství glukózy, nejsou schopné spalovat tuky. Ketogenní dieta není vhodná jen v případě diabetu 1.

SUPER LÁTKY: Epigalokatechin galát, kam patří sušený nebo uvařený zázvor či výtažek ze zeleného čaje. resveratrol (z červeného vína nebo křídlatky), pycnogenol (který se nachází v kůře středomořské borovice).

VHODNÉ TUKY: (tvoří krátký nebo střední řetězec) kokosový olej, ghí, EPA, DHA, máslo pasoucích se krav, ovcí a koz.

NEVHODNÉ TUKY: (tvoří dlouhý řetězec) slunečnicový, kukuřičný, sezamový, řepkový, sojový olej.

Zdroj: Kupředu do minulosti, Český rozhlas

Parkinson, Alzheimer, rakovina, cukrovka. Milan Calábek radí, jak tyto nemoci léčit přírodními látkami

Jídlo, potrava, strava – čím pro nás je? Palivo pro motor našeho těla a příjemné sousto pro naše smysly? Tak ho dnes asi vnímáme především.

Byly doby, kdy si lidé uvědomovali, že to, co jíme, se stává námi. To, co jíme, staví naše tělo. Věděli, že dodává energii, že různé kombinace jídel mohou léčit, stejně jako různé kombinace mohou člověku zdraví zničit.

Hostem Martiny Kociánové byl zakladatel Univerzity nové doby Milan Calábek. V 70. a 80. letech spolupracoval s psychoenergetickou laboratoří profesora Františka Kahudy. Na svých cestách poznal léčitelé a šamanské kultury po celém světě.

Psychika nebo strava? Co zejména ovlivňuje naše zdraví?

Martina: Říká se, že za většinou našich nemocí stojí psychika. Jiní zase říkají, že za většinou našich nemocí stojí špatné stravování. Jak ten poměr vidíte vy?

Je to jedna ku jedné, záleží na tom, odkud začneme. Stravování ovlivňuje naši psychiku. Jestliže budeme jíst glukózu, tak pokud jde o neurotransmitery (chemická látka, která slouží k přenášení vzruchů), bude se nám vytvářet glutamát.

A znáte syndrom čínských restaurací, tam se glutaman sodný běžně používá (přídavná látka pro zvýšení intenzity chuti pokrmu, ukrývá pod značkou E621. Lidé s tímto syndromem trpí bolestmi hlavy, zrudnutím kůže, pocením, bušením srdce a někdy i bolestmi na hrudi).

Jak zemřít zdravý a plně duševně svěží?

80% činnosti našeho mozku zabírá excitační glutamát a inhibiční GABA. Excitační znamená, že nás zvýrazňuje, že jsme v napětí, že jsme excitovaní. Zklidnění dělá právě GABA. A teď jde o to, aby byly ve vyrovnaném poměru.

„Jídlo společně s bylinami, které z toho nemůžeme vyřadit, je nejlepší prevence, která existuje.“

Jestliže snížíme tuky a cukry, tak podporujeme vznik GABY a jsme klidnější. Jestliže jíme hodně cukru, tak jsme stále víc excitovaní. Až dojde k tomu, že tou excitací začnou naše neurony umírat. A jak umírají nervové buňky, tak samozřejmě dochází k buněčné degeneraci a ta se může promítnout do Alzheimera, Parkinsona a do všech dalších problémů a nemocí.

V určitém věku, kolem pětašedesátky, u řady lidí začne haprovat paměť, hipokampus (součástí velkého mozku, hraje velkou roli při krátkodobém uchovávání informací a při prostorové orientaci) začne pracovat mnohem hůř. A jestliže mitochondrie (buněčná elektrárna) nějakým způsobem stimulujeme, jestliže s nimi správně pracujeme, tak potom nám ztráta paměti nehrozí. Zemřeme ve zdraví, plně duševně svěží.

Podívejte se na antiku, kdy se Aischylos a Sofokles i sám Hippokrates dožili vysokého věku. Sofokles napsal Oidipa na koloně těsně před osmdesátkou.

„Jak říkal Hippokrates: nechť potraviny jsou našimi léky. Ty potraviny je skutečně léčili. Když začneme správně jíst, tak se můžeme uchránit nemocem.“

Multikulturalismus zapomíná na vertikální dimenzi, tudíž nefunguje.

Martina: Kdy se stalo, že se lidé od této cesty odklonili?

Ta chyba už se stala hodně dávno. Ono samotné křesťanství začalo s večeřemi, kde movití křesťané zakoupili chleba a červené víno a společně pojídali dar boží a pili víno.

My jsme se oddělili v mnoha aspektech. Máme teď takové přelomové období, kdy končí naše mentálně racionální vědomí a vstupujeme do vědomí pluralitního. A zejména naše elity, ať politické nebo kulturní, si toto vědomí neosvojili. A ten trojrozměrně vnímaný vesmír se jim zhroutil do fádní roviny. Ta fádní rovina, ta nivelizace, se promítá třeba v multikulturalismu. Všechny kultury a hodnoty jsou si rovny, ale opomíjí se jedna strašně důležitá věc – ona vertikální, neboli duchovní dimenze.

Tvrdíme, že jsou si rovny, ale z historického hlediska jsou obrovské rozdíly v úrovni. Nemůžeme například srovnávat současnou kulturu Papuánců na Nové Guinei s budhistickou filosofií. To prostě nelze.

Zbožná lež jako nástroj politické korektnosti.

A abychom tu naši představu rovnosti udrželi, musíme sáhnout k politické korektnosti, to znamená zbožné lži. Na této zbožné lži stavíme všechno dál. A tak se pak klidně změní bývalá kosovská teroristická organizace v bojovníky za demokracii.

Naopak jiné hodnoty, které nám nekonvenují, jsou ve jménu tolerance zapuzeny. Znovu pak žijeme ve lži a nemravnosti, kdy jsme upadli do patologického stavu relativizace a nivelizace všeho. A to se promítá nejenom do politiky, vztahů, kultury, ale prakticky do všeho. A tak nemůže být ušetřena ani medicína ani stravování.

Na příjem glukózy nejsme vůbec naprogramovaní 

Martina: A znamenalo by to, že náš přístup k jídlu souvisí s celkovou materializací společnosti. Že když jsme ztratili veškerý spirituální vztah k jídlu, tak se změnilo vnímání jídla jako takového?

„Já to ze své perspektivy 75 let nohu pozorovat, protože po válce jsem nepotkal nikoho, kdo by měl diabetes. Podle světové organizace ale v roce 2050 bude mít každý třetí člověk diabetes. To všechno souvisí s naší stravou.“

Spíše to souvisí ideologizací. Ideologie jsou problém. Výsledkem třeba je, současná americká generace – ač je jednou z nejbohatších – se prvně dožije kratšího věku, než jejich rodiče. A budou mít mnohem víc nemocí, než jejich předchůdci.

Když máme poměrně hodně glukózy, to znamená, že jíme obiloviny, těstoviny, chléb a přidáme cukry, tak v tom momentě naše beta-buňky ve slinivce nevylučují pouze inzulin, ale další látku amylin. Což ve starořečtině znamená škrob. Tato látka má za úkol zpomalit rychlost s jakou glukóza vstupuje do našeho krevního řečiště, blokuje tvorbu kyseliny solné a dělá to, že ta potrava zůstává déle v žaludku, takže sníme méně. Na příjem glukózy nejsme vůbec naprogramovaní, protože obilí používáme „teprve“od neolitu, od kdy se spotřeba stále stupňuje. Takže jestliže máme její vysoký příjem, další enzymy nejsou schopny amylin zpracovat. A v tom momentě se začne vytvářet amyloid (bílkovina).

A amyloidní plaky se usazují v beta-buňkách, ničí je, takže dostáváme diabetes 2. Dále proniká krevní bariérou do mozku, kde dělá další amyloidní plaky a nám se připravuje postupně Alzheimer, který brzy bude mít polovina lidí, kteří překročí osmdesátku.

Prakticky každá nemoc se dá jídlem odstranit, ale musíme spolupracovat i s bylinami.

Martina: Lékaři stále tvrdí, že neví, co vlastně Alzheimera způsobuje. Vy to víte?

Já to vím, ale nechci se do toho pouštět. Ví to všichni moji studenti. Je tady celá řada problémů, které se dají velice dobře zvládnout.

Martina: Které další nemoci se dají takto hmatatelně odstranit?

Prakticky každá, ale musíme spolupracovat s bylinami. Uvedu příklad, ke kterému jsem nedospěl já, ale italští výzkumníci.

Když jsou mitochondrie ničeny volnými radikály, postupně se oslabují. Když jsou oslabené, nemůžou dávat pokyny těm buňkám, které jsou poškozené, aby se dál nedělily, aby zanikly a spáchaly buněčnou sebevraždu. A tím vlastně zabránil vzniku rakoviny nebo neuro degenerativního onemocnění.

Nebo na druhé straně, když jsou takto oslabeny a poškozeny, tak vysílají signály, které jsou chybné. Takový počítačový virus. To znamená, že posílají signály zdravým buňkám, aby zanikly. A tím vniká třeba Alzheimer nebo Parkinson.

Máme obrovský dar uzdravovat se vlastními prostředky

Jestliže k tomu dojde, tak je třeba mitochondrie posílit. Je třeba s nimi něco udělat. A jedna z možností, jak s nimi pracovat, je aktivace genů NRF2, které kódují stejnojmenný enzym.

Martina: Jak to můžeme udělat?

Jestliže začneme tento gen stimulovat (například správnými tuky), tak v tom okamžiku dochází k zásadním změnám. To, co nás vlastně ničí, jsou volné radikály, které mají volný elektron, který se potřebuje navázat někde jinde a tím poškozuje náš mozek, naše tkáně.

Nemá smysl používat antioxidanty, musíme zapomenout na všechny ty kapsle s vitaminem C, E, to je balast, zbytečnost. Pokud jde o volné radiály, vůbec nám nepomohou, protože máme miliony miliard mitochondrií. 10% váhy našeho těla tvoří mitochondrie. A ty vytvářejí denně minimálně asi tisíc volných radikálů. Kdybych se celý život od rána do večera cpal těmito antioxidanty, tak mě nebudou stačit na jeden den.

„Máme obrovský dar uzdravovat se vlastními prostředky.“

Ta uměle vyvolaná představa je jen byznys. Teorie antioxidantů spočívá v tom, že antioxidant se obětuje, je zničen volným radikálem a ten se zničí taky. Tak to je naprostý nesmysl.

To, co nás chrání, je naše vnitřní ochrana a tu stimulují tyto geny. Signální dráha NRF2. Ta stimuluje tvorbu glutathionu (chrání organismus před oxidačním stresem, podílí se na odstraňování peroxidu vodíku) a ten je nejdůležitější látkou, jaká v našem těle vzniká sama od sebe. Když se uzdravujeme, stoupá hladina glutathionu, pokud ne, hladina zůstává stejná.

Problém je v tom, že přírodní terapie je velice levná. Nikdo ji nebude financovat a nikdo na ní nezbohatne

Můžeme se chránit velice dobře tím, že budeme stimulovat tento gluthation. Stimulovat ho můžeme třeba kyselinou alfalipoovou, která je jeho prekurzorem (sloučenina, která se účastní chemické reakce za vzniku jiné sloučeniny), nebo těmi látkami, kterým říkám super látky, tedy látky první kategorie.

Super látky: Epigalokatechin galát, kam patří sušený nebo uvařený zázvor či výtažek ze zeleného čaje. Resveratrol (z červeného vína nebo křídlatky), pycnogenol (který se nachází v kůře středomořské borovice).

Pokud použijeme tyto látky, tak stimulujeme glutathion. A dochází k zázrakům.

V Německu si můžete koupit stimulátor NRF2 za 100 euro. Problém je v tom, že všechna tato terapie je velice levná. Nikdo ji nebude financovat a nikdo na ní nezbohatne. A naše ekonomické náboženství je postavené na zisku. A to je naše skutečné náboženství, ne nějaká duchovnost.

Martina: Když jste tady mluvil o téměř zázracích, kterých můžeme dosáhnout pomocí jídla, mluvil jste o tom s lékaři? Říkal jste jim ty své teorie?

Nám chodí do školy spousta lékařů, kteří jsou otevření a vidí to.

Diabetes se dá léčit pomocí správných tuků

Martina: Zmiňoval jste diabetes

Existuje léčení diabetu pomocí správných tuků

Pokud jde o něj, tak to je samozřejmě trochu jiné. Existuje léčení diabetu pomocí správných tuků. Ty správné tuky nedělíme podle nasycených a nenasycených, ale podle toho jak se štěpí mastné kyseliny.

Jde o to, že hledáme ty mastné kyseliny, které tvoří krátký, střední a velmi dlouhý uhlíkový řetězec. Ty oslovují naši slinivku a stimulují tvorbu inzulinu. Namísto těch s dlouhým řetězcem. (Které vhodné tuky to jsou, se dočtete zde)

Inzulín potřebujeme proto, aby se dostaly bílkoviny a aminokyseliny do buněk. Některé tuky, jako je EPA nebo DHA (oba z rybího tuku omega3), ho nepotřebují. A to jsou přesně ty tuky, které spolu s bylinami pomáhají.

Kokosový olej dokáže zlikvidovat herpes i viry chřipky

Základní a nejdůležitější tuk je kokosový olej. Za prvé má v sobě víc jak 50% kyseliny laurové. Mateřské mléko má asi 14%, colostrum (první mateřské mléko ) má také daleko méně.

Pokud si ráno vezmeme kokosový olej, pokud možno bio, tak dochází k jedné základní věci. Kyselina laurová se v těle mění na monolaurin a ten dělá tu věc, že likviduje obaly u virů a bakterií. Tím je udělá úplně bezbrannými a náš imunitní systém si s nimi hravě poradí. To se týká třeba viru chřipky nebo herpes virů.

Druhá věc, která je neméně důležitá, je to, že ten základní keton v tomto oleji je kyselina beta-hydroxymáselná, která je strašně důležitá pro náš mozek. A je naprosto blahodárná pro celý náš organismus.

Rakovinové buňky získávají energii úplně jiným způsobem než zdravé buňky a toho se dá využít

Jakmile Indové odešli od kokosu a ghí (přepálené máslo), tak jim raketově narostl diabetes, protože začali používat například oleje slunečnicové, kukuřičné, sezamové či sojové, které mají dlouhý řetězec.

Martina: A proč opustili kokosový olej?

Pod vlivem propagace a moderní medicíny, jako my ostatně.

Další důležitou věcí je máslo pasoucích se krav, ovcí a koz. Obsahuje opět ten úžasný lék – kyselinu beta-hydroxymáselnou. Dále je důležité avokádo, vajíčka z běhajících slepic, EPA, DHA.

Všechny tyto prospěšné látky ještě dělají takzvaný Warburgův efekt. Biolog Otto Warburg si uvědomil, že třeba rakovinové buňky získávají energii úplně jiným způsobem než zdravé buňky.

Zdravé buňky spalují glukózu za pomocí oxidace, za přítomnosti kyslíku, kdežto to ty poškozené mitochondrie v těch rakovinových buňkách nedokážou. Získávají energii pomocí glykolýzy za nepřítomnosti vzduchu a k tomu potřebují zhruba 200 krát víc glukózy.

A nejsou schopny spalovat tuky. To znamená, jakmile my přejdeme na ketogenní dietu, tak tyto buňky vyhladovíme.

Rakovina je mimo jiné metabolickou nemocí

Jako příklad uvedu bývalého vzpěračského šampiona Freda Hadfielda, autora mnoha knih. Měl velmi agresivní mozkový nádor a tři lékařské týmy mu řekly, že má tak tři měsíce. Pak se s někým potkal, kdo mu řekl, že rakovina je mimo jiné metabolickou nemocí, která souvisí s oslabením mitochondrií, s oslabením naší životní energie a on přešel na ketogenní dietu. Je to dva roky a je úplně v pořádku.

Na univerzitě Jižní Florida pracuje doktor Dominic D’Agostino. Jeho tým se věnuje sběru informací od lidí, kteří se pokusili tímto způsobem rakovinové buňky vyhladovět. Pokusy dělá jen na myších, protože oficiálně se tento způsob léčby na lidech nesmí používat.

Ovšem nebude to fungovat v případě, kdy už se vytvoří takzvané kmenové rakovinové buňky, které nezvládá ani chemoterapie. Tam je potřeba nasadit byliny jako je Ašvaganda (hojně používaná v indické medicíně ajurvédě) nebo již zmíněný epigalokatechin galát.

Martina: To jde?

Jde to. V Jižní Koreji badatelé pomocí ašvagandy likvidují tyto kmenové rakovinové buňky, které dělají metastázy, které jsou pak příčinou smrti.

Pokud jde o rakovinu, nikdy nevznikne, pokud nejsou zapnuté onkogeny (naše rakovinové geny) a naopak jsou vypnuté geny, které rakovinu potlačují.

A jedním z takových genů, který je protinádorový, je takzvaný T tumor protein 53, ten kóduje stejnojmenný enzym, který byl v 90 letech prohlášen za molekulu roku. Tento gen je hlídacím psem celého našeho genomu a u 50% rakovin je vypnutý.

A pokud jsou mitochondrie v pořádku, tak způsobí, že tento gen je aktivovaný. Na druhou stranu, čím víc stárneme, tím víc se tento gen vypíná. My se musíme starat o to, aby nezvítězil jeho protihráč onkogen. Ten jak se zapne, tak je zle. Ve starých civilizacích se léčil pomocí harminu (je obsažen především v syrské routě).

Pomoc nám můžou opět superlátky, nebo turmeřice, kurkumin s pepřem. (Pozor, když ho bereme bez pepře, nefunguje). Resveratrol, který se užívá spolu s červeným vínem. Do mozku se bez červeného vína nedostane. A potom proantokyanidiny, které jsou obsaženy v zrníčkách hroznů, nebo látky obsažené v kůře borovice (pycnogenol).

Snažíme se napodobit přírodu a vyrobit chemické látky, které můžeme prodávat a zbohatnout na nich

Martina: Takže my umíme ty správné geny, které nás hlídají, zapnout?

Ano my je umíme zapnout, ale snažíme se to udělat tak, abychom napodobili přírodní látky, o kterých jsme mluvili. Abychom vyrobili chemické látky a ty mohli prodávat. V tom je problém.

„Já jsem zdravý proto, že neberu žádné chemické látky.“

Na přírodních věcech nic nevyděláte a nemůžete si to patentovat. Na rozdíl od chemické látky, která má vedlejší účinky a nikdy nedosáhne toho, co dokáží přírodní látky, které jsou chytré. Chemická látka vás vždycky poškodí.

Medicínskou výchovu ovládly farmaceutické firmy

Martina: Ale jsou lékaři, kteří to myslí dobře a nechtějí zbohatnout a přesto i ti se dívají na tyto teorie s laskavě shovívavým pohledem. Čím to je?

„Peníze na propagaci těchto věcí nikdo nedá. My to musíme dělat sami zespoda, od sebe.“

Buď nejsou v tomto oboru dostatečně vzdělaní a nestíhají to, anebo je to proto, že medicínskou výchovu ovládly farmaceutické firmy. Lékaři musí chemické látky předepisovat ze zákona. Mají přesně od farmaceutických firem předepsané, co na jakou nemoc se má používat. Je to područí a otroctví.

Zdroj: Kupředu do minulosti, Český rozhlas

Milan Calábek: Fruktóza jako sladidlo ničí naše játra, způsobuje obezitu a stojí za celou řadou nemocí

Do másla, které je jinak velmi zdravé, se přidává řepkový olej. Ale nepíše se o tom

Martina: Už jsme se dotkli několikrát tuků. Ale mohli bychom zpřehlednit, jaké tuky jsou dobré a které špatné? Existuje takové dělení?

Pokud jde o metabolismus, tak určitě. Existují tuky, které se štěpí na mastné kyseliny s krátkým a středním řetězcem. Tam patří kokosový olej, avokádo, DHA. To je zázračný tuk omega 3, který se nachází v rybím tuku a který je součástí našeho mozku (90 %). Je důležitý i pro srdce. Tento tuk je klíčový, bez toho se téměř neobejdeme. To je také důvod, proč jsem začal jíst ryby. Dále je to EPA, která je také součást omega 3.

A kromě toho máslo z pasoucích se krav, které obsahuje vitamín K2. K nám je bohužel dováženo irské máslo, které je přebaleno v Německu a smícháno s řepkovým olejem. To tam ale už uvedeno není. Řepkový olej, který má dlouhý řetězec, to všechno degraduje.

Jeden z největších léků, který existuje, je ovčí máslo. Výborné je také kozí.

Lepek je skrytá hrozba. Ovlivňuje naši paměť a myšlení

Pokud k tomu ale jíme chléb, tak ten by hlavně neměl obsahovat lepek. Protože lepek patří k jedné z nejvíc nebezpečných věcí, které můžete v naší potravě přijímat. Má taky vliv na neuvěřitelnou spoustu nemocí. Já třeba lepek vůbec nejím.

Martina: Vy také zastáváte názor, že chléb je první fast food na světě?

Lepek patří k jedné z nejvíc nebezpečných věcí, které můžeme v naší potravě přijímat.

Dřív to bylo jinak. Naši předkové jedli chléb a zapíjeli ho mlékem. Jenže to mléko nebylo pasterizované. Navíc lepek tenkrát byl tak 10 %, dnes tvoří asi 80 % bílkoviny. Bílkovina je v zrnu uměle zvyšována. A to nemluvím o genetické úpravě.

U každého z nás se lepek v žaludku mění na gluteomorfin. A to je opiát, který napadá váš mozek. Zhoršuje paměť, kognitivní schopnosti a poškozuje vaše myšlení. A totéž dělá kasein z mléka. Ten se v žaludku mění na kaseomorfin. Ale dříve to nedělal. To se ale ještě používalo nepasterizované mléko.

Nepasterizované mléko má dostatek enzymů, které změní kasein tak, že působí na prostupnost střev. Ale léčivým způsobem.

Lepek střeva otevírá a tím se nevhodné bakterie, a nedokonale strávená strava, dostávají do organismu. Pak vznikají autoimunitní nemoci.

Nepasterizované mléko umí uzavřít střeva tak, aby nebyla propustná. Proto u našich předků nedocházelo k těmto pohromám.

Jezte takové tuky, které nevyvolávají tvorbu inzulinu

Ale pojďme zpátky ke klíčovým tukům. Z exotických je to avokádo. Dále je to žloutek ze slepic, které se ale pasou na trávě. Důležité je vyhnout se všem řepkovým, sezamovým a sojovým olejům. Tedy všem, které mají dlouhé řetězce.

Martina: Takže ta dnešní tvrzení, že řepkový olej je neprávem opomíjený, je jen propaganda?

Jíme velké množství glukózy, k tomu bílkoviny, které potřebují inzulin, a když k tomu ještě přidáme tuky, které opět vyvolávají tvorbu inzulínu, tak dochází k metabolickému syndromu a k dalším problémům. Třeba k poškození slinivky.

Protože obrovské množství inzulinu, které se vypouští, přestává fungovat a v naší krvi potom kolují všechny tyto cukry, ničí nám cévy. Proto bychom měli jíst tuky, které toto nevyvolávají. Inzulín vyvolává i olivový olej.

Při ketogenní dietě zahynou nemocné buňky v našem těle

Když se léčíme pomocí ketogenní diety, tak pro Čechy nejsnáze dostupný kokosový olej, bychom měli brát dvě čajové lžičky každé tři hodiny. Tím postupně provedeme ketogenní vyčištění.

Když se nám podaří přejít na ketogenní dietu, tak v tom okamžiku všechny nemocné buňky v našem těle zahynou. Pouze zdravé buňky, se správným genomem, mohou spalovat tuky.

A k tomu vám buď pomůže půst, který můžeme mít na začátku, nebo postupná cesta, kdy čím dál tím víc vyřazujete z jídelníčku uhlovodany. Nakonec je snížíte až na 30, 40 gramů.

Martina: A to nám pak zůstane jen maso, zelenina a ovoce?

Ne, vůbec ne. Ale musíte začít den kokosovým olejem. A každé jídlo by mělo mít určité množství zdravých tuků. A v tom momentě budou buňky daleko lépe spalovat.

Je prokázáno, že naše srdce, kosterní svaly i ledviny, potřebují právě energii, která vzniká spalováním tuků.

Dříve se tvrdilo, že mozek může jet pouze na glukózu. Ale není to pravda.

Martina: Hodí se ta ketodieta, kterou popisujete, pro úplně všechny? Sám říkáte, že se lidé dělí na nejrůznější typy a to co svědčí jednomu, vůbec nevyhovuje druhému.

Záleží na tom, jestli jedeme na glukózu nebo na tuky

Záleží na množství. Kdybychom zůstali na té dietě, kdy spalujeme glukózu, tak potom můžeme rozdělit lidi na ty s pomalým spalováním, to jsou potomci neolitických zemědělců, kteří mohou mít trochu více glukózy a uhlovodanů a na lidi s rychlým spalováním, kteří potřebují protein, nebo nějakou bílkovinu a pokud možno těžkou bílkovinu, aby zpomalili ten strašně rychlý způsob spalování.

A pak je ještě můžeme rozdělit na ty, kterým v nervovém systému dominuje sympatikus a na ty kterým dominuje parasympatikus. A to je rozdělení, které odpovídá Hippokratovi, protože to pomalé spalování je flegmatik, to rychlé cholerik, sangvinik je sympatikus a melancholik je parasympatikus.

To všechno funguje, ale záleží na tom, jestli jedeme na glukózu nebo na tuky.

Pokud vám nejsou některé pojmy z našeho rozhovoru s panem Calábkem jasné, podívejte se na stručný slovník.

Od našich prarodičů sice dědíme zdravotní dispozice, ale můžeme je měnit.

Ale to, jestli budeme tlustí nebo hubení, jak na tom zdravotně budeme, o tom rozhodují naši dědečkové a babičky.

Martina: Geny?

Do jisté míry. Rozhoduje epigenetika (vědní podobor genetiky, jenž studuje změny v genové expresi). To znamená, že dědíme to, jaké geny budou zapnuté nebo vypnuté.

Na muže – to je slabší pohlaví – to dopadá jak od otce, tak matky. Kdežto u žen je to jen mateřská linie. Pokud epigeneticky nezměníme vypnutí a zapnutí našich genů, tak ženy následují babičku nebo maminku. Můžeme to ale zvrátit a ta dědičnost není dědičností tragickou.

Martina: Není tedy dědičnost definitivní?

„I genovou mutaci mohou změnit přírodní látky. Třeba u Downova syndromu je prokázané, že u dítěte mladšího 12 let lze zlepšit kognitivní schopnosti nasazením epigalokatechin galátu ze zeleného čaje spolu se zeleným čajem.“

Dědičnost je definitivní, když jde o mutaci genů, jako je třeba Downův syndrom nebo o cystická fibróza. Nemocí z mutací genů je 1-2% max. 5%.

Jinak je to naše volba a máme to ve svých rukou. Chemicky to změnit nejde, to nefunguje, ale můžeme to dělat na základě přírodních látek, tak jako jsme to dělali po tisíciletí.

Fruktóza je hlavním důvodem epidemie obezity

Martina: Existuje nějaká potravina, která nesvědčí nikomu?

Přemíra glukózy, cukru a vůbec nejhorší je fruktóza.

Martina: I když se fruktóza považuje za tu lepší alternativu, tak kvůli ní je Amerika tlustá, je to tak?

Fruktóza způsobuje ztučnění jater

Přesně. Evropská unie je tak chytrá, že když nahradíte glukózu levnou fruktózou z kukuřičného sirupu, tak můžete označit potravinu jako zdravou.

Takže se dočtete na internetu třeba zdravé sušenky oslazené fruktózou s margarinem. A přitom tam máte lepek, ztužené tuky a fruktózu.

Fruktóza má stejně zničující účinek jako panák rumu.

Fruktóza na nás působí úplně jinak než glukóza. Glukózu mohou totiž spalovat buňky v celém těle, ale fruktóza, protože nepotřebuje inzulin, jde přímo do našich jater. A v našich játrech je jí obrovské množství, takže enzymy ji nestihnou zpracovat. A fruktóza se pak mění na tuk.

A ten tuk způsobuje ztučnění jater. Je to něco podobného jako u alkoholiků. V Americe má dneska ztučněná játra 1/3 lidí a 10% dětí.

Fruktóza má stejně zničující účinek jako panák rumu. Ztučnění jater fruktózou je nealkoholické ztučnění jater. A od toho se odvíjí celá řada nemocí.

„Když nahradíme glukózu fruktózou, uděláme to nejhorší, co můžeme udělat.“

Naši předkové samozřejmě fruktózu přijímali, ale pouze v ovoci a zelenině, kde je vláknina, která zpomaluje nástup fruktózy a tomu zpomalenému nástupu naše tělo může čelit.

Proto neříkám nic proti ovoci, které je vynikající a bez kterého se neobejdeme. Ale bohužel je dnes ovoce natolik poškozené pesticidy, že ta nejdůležitější část – slupka, je téměř nepoužitelná. Pesticidů se můžeme na povrchu zbavit tím, když ovoce a zeleninu namočíme na 15 min do přípravku Vegiwash (poznámka redakce: Pokud nemáte po ruce přípravek, namočte aspoň potraviny do roztoku vody a octa v poměru 9:1).

Tím, že přijmeme glukózu, tak základní gen, který je GF21 (gen obezity), tak jeho činnost se nijak nezvýší. V momentě, kdy přijmeme fruktózu, tak se zvýší minimálně 4x.

Fruktózu ale máme úplně ve všem, těžko jí tedy objevit. Tím, že je tak levná a tak „zdravá“, tak se jí všechno sladí, protože je 200x sladší než normální glukóza. A tak se vytváří velmi podobná závislost jako ta na alkoholu.

Kromě toho obrovsky zvýší stejnojmenný enzym, který tento gen kóduje. Moderní stravovací věda se domnívá, že obezita je ztráta citlivosti na tento gen. A jakmile se ho vytváří obrovské množství, tak on přestane pracovat.

On totiž určitým způsobem pomáhá spalovat bílý tuk, nikoli hnědý, který je velice prospěšný. A tím, že ho likviduje, tak si můžeme udržet štíhlou postavu a neohrožuje nás. Ale v momentě kdy tento gen nefunguje, tak se nám čím dál tím víc tuků z fruktózy ukládá, teď už nejenom v játrech, ale ztuční další části – svaly a podobně.

A jsme na tom hůř a hůř. Fruktóza je jedním z hlavních důvodů obrovského nárůstu obezity. Proto je Amerika tak tlustá.

Pokud chceme přežít, musíme změnit společnost

Martina: Já úplně teď vidím posluchače, jak rozhazují rukama a říkají si: ale já už tedy opravdu nevím, co ještě mohu jíst. Nevím, jestli majitelka mého mléka běhala po louce, nevím, jestli si mohu vzít máslo, jestli má cenu shánět drahé žitné biochleby… Co mají lidi dělat?

Musíme změnit společnost.

Martina: Výborně. To jsme jim to ulehčili:).

Musíme změnit naše vědomí. Jinak zahyneme. Jestli budeme upřednostňovat ekonomické náboženství, jestliže se poženeme za ziskem, tak skončíme opravu špatně.

My jsme všechno, co jsme mohli, během jedné generace poškodili

Podívejte se, dnes nás Čína předběhla skutečně ve všem. A především nás předstihla, pokud jde o bylinnou terapii. Tam se Číňanům vůbec nemůžeme rovnat. V Americe ve vědeckých týmech zabývajících se bylinami nacházíte Číňany, Indy a případně nějaké Izraelce. Normální Američan je na burze. Protože tam je největší zisk.

Na vyhladovění buněk Číňané například běžně používají šikonin, což je látka z tradiční čínské medicíny. Ale je to levná přírodní látka a s těmi my nepracujeme. My pracujeme pouze s chemií, která nebude fungovat, ale přináší zisk. A to platí úplně o všem.

„My jsme všechno, co jsme mohli, během jedné generace poškodili. Já jsem ještě vyrůstal bez očkování, na naprosto zdravé stravě. Moje generace si vytvořila určitý základ, který naše děti nemají.“

Martina: Známé civilizační choroby jsou kardiovaskulární nemoci, cukrovka, Alzheimer. Které byste ještě doplnil?

Parkinson, roztroušená skleróza, pak máme obrovskou spoustu autoimunitních nemocí nebo revmatoidní artritidu, osteoartritidu, Bechtěrevovu nemoc. Nic z toho neumíme léčit.

Martina: Tak, jak jste ty nemoci vyjmenoval, můžeme je vyléčit jen prostřednictvím jídla?

Ano, prostřednictvím jídla a bylin. Jsem o tom hluboce přesvědčen.

Martina: I cukrovku?

Zcela určitě. Vyléčení cukrovky pomocí kokosového oleje už bylo několikrát popsáno. Samozřejmě jsou i jiné studie. Třeba v poslední Meduňce se píše, že kokosový tuk vyvolává rakovinu. Pořád ještě těmto věcem věříme. Ale opravdu tomu tak není.

Stravujme se jako staří Řekové

Martina: Mnohokrát jsme slyšeli teorie o tom, že bychom měli raději konzumovat věci, které se vyskytují v místě, kde žijeme. A vy trochu adorujete kokosový olej. Když by ho nebylo možné k nám dopravit, co bychom měli dělat?

Jíst jako staří Řekové. Máslo, sýry – ovšem pouze z nepasterizovaného mléka, na to mají výjimku jen Francouzi, ovčí a kozí sýry a červené víno.

Ještě důležitější než kokosový olej je vitamín K2 a D3, který vlastně není vitamínem, protože působí asi na 2500 našich genů.

Jinak mluvím o kokosovém oleji, protože je dostupný a prospěšný, protože obsahuje obrovské množství kyseliny laurové a osvědčil se například u diabetu, astmatu a rakoviny.

Dobrá zpráva: červené víno léčí

Martina: Mluvil jste o červeném víně

Uvedu příklad: Anglický expert kardiolog Roger Corder navštívil v roce 2002 Sardinii, kde studoval vnitrozemí, protože tam na počet obyvatel žije nejvíc stoletých lidí.

A zjistil, že tamní lidí jí naprosto strašně. Husy, sádlo, vepřové sídlo, žádné ryby. Ale to, co tvoří základ té jejich dlouhověkosti, je vysoký obsah proantokyanidu v místním víně, které z tohoto hlediska patří k nejlepším na světě.

A je to proto, že po katastrofě s révokazem císařský výnos v Evropě přikázal fermentovat sedm dní. Nicméně Sardové na to kašlali a jejich víno doteď fermentuje minimálně tři neděle. Víno, které se déle fermentuje, tak získá víc resveratolu a proantokyanidu.

Stejně kvalitní jsou pak ještě sicilská vína primitivo a nebo vína z francouzské oblasti pod Pyrenejemi, z oblastí, kde je chudá půda. Také ta z Chile, kde byly hrozny vystavené slunci a suchu. Všechna tato vína mají obrovskou kvalitu a jsou léčivá.

Martina: Teď jste naše posluchače uchlácholil, že se mají kam obrátit.

Ale pozor, jakmile muži vypijí víc jak 4 dcl, tak se to obrací proti nim. Pro ženy je pak maximum 3 dcl. Jinak víno nepracuje v náš prospěch.

Žena Rogera Cordera onemocněla rakovinou prsu. On jí ráno ordinoval několik kostiček čokolády bez cukru (100% kakao), v poledne co nejvíc granátového jablka, protože má mimo jiné velký podíl kyseliny elagové a večer pila jeho paní 2 dcl vína. Vyloučil všechny ostatní uhlovodany. Ona se vyléčila a je zdravá. Nevím sice, který z těch pěti druhů rakoviny měla, ale odbourání lepku a glukózy sehrálo při jejím léčení klíčovou roli.

Zdroj: Kupředu do minulosti, Český rozhlas

Dva vitamíny vyléčí většinu nemocí, říká Milan Calábek

Nikomu nevěřte! „Takzvaní odborníci, kteří nám udílejí rady v oblasti zdraví, jsou závislí na farmaceutických firmách, nebo úplně odtržení od každodenního života,“ tvrdí Milan Calábek.

Jeho jméno je v oboru alternativního přístupu ke zdraví pojmem. V 70. a 80. letech spolupracoval s psychoenergetickou laboratoří, na svých cestách poznal léčitele a šamanské kultury po celém světě. Dnes už sám neléčí, věnuje se Univerzitě nové doby, kterou založil. Přednáší o vlivu meditace a přírodních, především rostlinných látek. Tvrdí například, že jídlo společně s bylinami je nejlepší prevence, která existuje. Velkou budoucnost vidí v „nových“ vitamínech D3 a K2, které mohou ochránit před hrozbami dnešní doby: rakovinou, cukrovkou, infarktem a mrtvicí.

Moderní společnost je hodně založena na strachu, strachu z nemoci, ze smrti. Čeho se bojíte vy?

Myslím, že jsem se nikdy nebál smrti a ani utrpení s ní spojeného, ale to, co ve mně dřív vyvolávalo obavy, tak jako zřejmě u mnoha mých vrstevníků, byla představa ztráty kognitivních schopností, identity, naprosté dezorientace a závislosti na milosrdenství v této nemilosrdné době – jinými slovy: onemocnění Alzheimerovou chorobou. Proto jsem se možná také začal zabývat i tím, jak epigeneticky s pomocí vhodných přírodních látek tuto hrozbu odvrátit.

Jak jste se dostal od překladů, dramaturgie a režírování až k otázkám zdraví a léčitelství?

Koncem 70. let minulého století jsem prošel velkou životní krizí, a protože jsem svoji situaci viděl jako naprosto beznadějnou, rozhodl jsem se ji řešit sebevraždou. Nebyla to žádná hra, byl jsem pevně rozhodnut. Nikomu jsem o tom nic neřekl, ale ještě před odchodem jsem chtěl určité věci dát do pořádku, aby tu po mně nezůstala úplná spoušť: na to jsem si vymezil týden.

V tom týdnu ale došlo k zásadnímu zlomu. Vlastně už „mrtvý“ jsem zažil to, o čem jsem jako živý neměl ani tušení: úplně jiný stav vědomí a neuvěřitelnou svobodu navzdory tehdejší společenské situaci i mému nešťastnému genetickému sklonu. I když intenzita tohoto úžasného stavu postupně slábla, věděl jsem, že to, o čem mluví buddhisté jako o Osvobození anebo křesťanští mystici o Milosti – opravdu existuje, přestože jsem se o tyto věci dřív nějak zvlášť nezajímal. Někde hluboko ve mně se probudilo něco, co mne nasměrovalo zcela jinak a léčitelství, kterému se teď už prakticky nevěnuji, bylo spíš jen okrajovým projevem tohoto směřování.

Věda je stále pokročilejší, informace dostupné, a přesto jsou lidé zřejmě stále více nemocní. Co je důvodem?

Uvedu příklad. Před několika dny jsem na internetu četl od našeho předního vědce a specialisty na osteoporózu informace o tom, co ji způsobuje a jak ji léčit. Podle něj a zřejmě většiny odborníků – osteoporózou dnes celosvětově trpí třetina žen a každý pátý muž po padesátce. To je oproti minulosti obrovský nárůst a hlavní příčinu, kromě úbytku pohlavních hormonů, tito specialisté vidí především v nedostatku vápníku (částečně i zinku a hořčíku) a doporučují tak, jako už desítky let předtím, zvýšit jeho příjem.

A to nepomáhá?

Albert Einstein kdysi řekl: „Když něco nefunguje, tak dělat to pořád znovu a znovu a myslet si, že tím dospějeme k jinému výsledku, je neklamnou známkou šílenství.“ A ono to nejen nefunguje, ale lidé jsou stále i víc nemocní, protože jim to škodí. Což dokládá např. studie z roku 2011 v British Medical Journal vypovídající o tom, že ženy, které berou doplňky s vápníkem, aby nedostaly osteoporózu – ji stejně dostanou (minimálně ta zmiňovaná třetina) a kromě toho jsou na rozdíl od těch, co žádné takové doplňky neberou, ohrožené aterosklerózou, infarktem a mozkovou mrtvicí.

Jiné studie zas dokládají, že pokud chceme zabránit úbytku vápníku pitím pasterizovaného kravského mléka a výrobky z něj – potom kasein, obdobně jako lepek z obilí, bude poškozovat naše střeva, štítnou žlázu a kasomorfin hlavně mozek. Což se ale netýká kozích nebo ovčích jogurtů, kefírů, a případně i sýrů.

Nemůže to ale změnit nový výzkum o vitamínu D3?

Určitě ano. Nicméně ani vitamín D3 nevede ještě k úplnému vyřešení naší tajenky. Nedostatek vitamínu D3, který ve skutečnosti není vitamín, ale prehormon, hraje ovšem důležitou roli nejen při vzniku osteoporózy, ale i rakoviny, roztroušené sklerózy, diabetu, astmatu a celé řady dalších onemocnění, neboť ovlivňuje expresi okolo 1200 genů.

Ten přijímáme většinou ze slunečního záření, je to tak?

Většinou je vytvářen v naší pokožce slunečním UVB zářením, a to z cholesterolu, vědou dříve tak zavrhovaného. Na rozdíl od našich předků, kteří větší část roku trávili pod širým nebem, my pracujeme v uzavřených místnostech, a proto vitamín D3 musíme přijímat převážně z potravy anebo z doplňků. Bez něj totiž nedojde ke vstřebávání vápníku ze střev. Jakmile se ale vápník díky vitamínu D3 vstřebá a dostane do krevního řečiště, začne se usazovat v cévách (zejména ve věnčitých tepnách), takže se do kostí prakticky nedostane – maximálně do kloubních chrupavek, což ovšem vede ke vzniku už zmiňované artrózy, aterosklerózy, infarktu anebo mozkové mrtvice.

Nějaké řešení snad ale existuje?

Už v roce 2004 vyšla v Journal of Nutrition tzv. Rotterdamská studie. Holandští badatelé v letech 1990-1993 a i později sledovali 8000 mužů a žen nad 55 let a zjistili, že u těch, kteří brali dostatečné množství vitamínu K2 (menachinomu), se nejen výrazně zlepšil stav kostí a snížil výskyt zlomenin, ale i diabetu a především kornatění cév a riziko infarktu. Zároveň podle této studie budou žít nejméně o 7 let déle. To potvrdila i její třetí část studie z roku 2012.

Můžete nám alespoň částečně přiblížit působení vitamínu K2?

Vitamín K2 aktivuje celou řadu enzymů (proteinů) a mezi nimi zejména osteokalcin a matrix GLA protein. Právě osteokalcin, který je vytvářen buňkami v kostech (kost je totiž i důležitou žlázou s vnitřní sekrecí) dopravuje vápník do kostí a do zubů a brání tak, aby se usadil v cévách a měkkých tkáních, kam nepatří. A pokud už k tomu došlo, další enzym – matrix GLA protein rovněž aktivovaný vitamínem K2, vytahuje vápník z cév, kloubních chrupavek a pokožky (potlačuje tím do jisté míry i vznik vrásek) a dává jej k dispozici osteokalcinu.

Mluvíte tedy vlastně o zabijáku moderní doby – arterioskleróze?

Desítky let jsme ale byli přesvědčováni, že kornatění cév způsobuje cholesterol, díky němuž se v nich usazuje vápník. A stále se v takových případech předepisují léky na snížení cholesterolu. Cholesterol je křivě obviňován za kdeco a léky na jeho snížení – statiny patří vůbec k nejnebezpečnějším. Přitom na léčení aterosklerózy nemají prakticky žádný vliv, neboť jde o proces osifikace, neboli vytváření kostní tkáně v cévních stěnách. Tento proces je ale díky aktivaci matrix GLA proteinu zvratný po dostatečně dlouhodobém příjmu vitamínu K2, který v současnosti chybí většině z nás.

Znamená to tedy, že na prevenci osteoporózy bychom měli brát kromě vápníku současně i vitamín D3 a K2?

Ano, nicméně naše tajenka má ještě jeden stejně důležitý díl: vitamín A, který rovněž není vitamínem, ale jako vitamín D3 aktivuje genovou expresi. Zatímco vitamín D3 působí na geny, které zvyšují počet osteoblastů – buněk vytvářejících kostní tkáň, vitamín A zas ovlivňuje expresi genů, zvyšujících tvorbu osteoklastů – buněk, které starou kostní tkáň odbourávají, aby udělala místo nové. Nejde tedy o antagonistický, ale komplementární proces. A nejen to: osteoklasty, jejichž tvorba je stimulována vitamínem A, sekretují už zmiňovaný osteokalcin, díky němuž dochází k mineralizaci kostí. A tak se obnova kostní tkáně bez vitamínu A neobejde.

Např. dříve tak běžná křivice postihovala děti, u kterých docházelo ke zvýšené tvorbě kostní tkáně bez odpovídající mineralizace a to vlivem nedostatečného množství osteoklastů vytvářejících osteokalcin. Tedy vitamínu A a vitamínu D3. Osteokalcin nás chrání i před vznikem obezity a diabetu, neboť aktivuje tvorbu inzulinu ve slinivce a současně i v tukových buňkách sekreci adiponektinu, který zvyšuje citlivost na inzulin. U mužů pozitivně ovlivňuje tvorbu testosteronu a chrání je tak před impotencí. U žen vitamín A působí na tvorbu estrogenu a progesteronu a zároveň potlačuje vznik nádorů zejména v epitelu tlustého střeva a krčku dělohy.

V literatuře se ale často setkáváme s varováním před toxicitou vitamínu A.

Toxický je syntetický vitamín A, ale ne přírodní z potravy, zvlášť pokud jej bereme společně s vitamínem D3 a K2. I vitamín D3 by mohl působit toxicky, pokud bychom jej brali v doplňcích ve větším množství než je 40000 IU denně.

Mohl byste se ještě zmínit, ve kterých potravinách je vitamín K2 obsažen?

Jednak jde o vitamín K2, který vzniká přeměnou rostlinného vitamínu K1 ve střevech krav, koz a ovcí. Druhý jeho zdroj je bakteriální. V prvním případě jde o menachinon 4 (MK4), který se nachází ve velkém množství v husích játrech, potom ve vaječných žloutcích běhajících slepic, v másle pasoucích se krav, koz a ovcí a v menším množství i v jejich mase a sádle. Pokud jde o bakteriální zdroje, je to především MK7 ve fermentovaných sojových bobech, ve zrajících kozích a ovčích sýrech (kravské z pasterizovaného mléka bych nedoporučoval už ze zmiňovaných důvodů), a ve velmi malém množství v kysaném zelí nebo kimči. Doplňky MK7 pocházejí obvykle z natta (sýr ze sojových bobů). Největším antagonistou K2 je pak například warfarin a některé další léky.

Když se teď znovu vrátím k vaší třetí otázce: vitamín K2 byl objeven společně s K1, který zajišťuje srážlivost krve, už ve 30. letech minulého století. Z toho můžete usoudit, že pouze informace nám nestačí – v současnosti dokonce jich máme někdy nadbytek. To, co opravdu potřebujeme, jsou vědomosti, a ty obvykle můžeme získat až při překročení hranic jednotlivých vědních oborů neboť mají multidimenzionální charakter, stejně tak jako kdysi v antice anebo v renesanci. Na jejich tvorbě se dnes ale podílí celá společnost (knowledge society), nejen experti a specialisté často odtržení od každodenního života anebo závislí na velkých farmaceutických koncernech.

Zdroj: www.žena.cz

Uvědomělé dýchání

Uvědomělé dýchání je nejvýznamnějším prostředkem, který máme k dispozici pro zvýšení obranyschopnosti organismu.

Pozorujeme-li lidičky pohybující se v ulicích měst, vidíme většinou smutné a zachmuřené tváře, unavené rysy, které se neusmějí. Smutný je také pohled na jejich klenutá záda a podsaditá a mnohdy i obtloustlá těla. Jak jsou spokojeni všichni ti civilizovaní lidé v moderní společnosti? Netrpí ani hladem ani zimou. Nemusí se obávat každou vteřinou o svůj život i život celé své rodiny…

Zeptejme se kdo je skutečně spokojený a šťastný? Někteří bohužel již potřebují prášky na spaní, někteří na vyměšování svých líných vnitřností, pilulky na uklidnění jejich migrén a utišující prostředky na psychické potíže či spánek.

Naprostým odříznutím od života v přírodě se nám podařilo znečistit vzduch, zmodernizovat vesnice, dálnice protínají jedna druhou. Postavili jsme spoustu kulturních a obchodních center ve kterých tráví lidé spoustu času dokonce i o víkendu. Převážnou část dne jsme zavřeni v továrnách. v kancelářích, v bytech. Stravu jsme natolik zmodernizovali, že nevíme zda nám prospívá nebo škodí!

Únavový syndrom a duševní choroby páchají každý den větší škody a trpí jimi stále více populace. Degenerativní nemoci, rakovina, cukrovka, infarkty a další nemoci srdce jsou dnes nejčastější příčinou smrti. Biologicky degenerujeme a ani to nepozorujeme! Rozvoj vědy potlačuje přirozený výběr přírody, který fungoval odpradávna. V důsledku nechvalně pohodlného života přestal člověk používat své adaptační mechanismy, své přirozené instinkty a ochabuje tělesně i duševně. Pokroky v medicíně nám dávají falešný pocit bezpečí. Domníváme se, že si můžeme vše dovolit, nemáme strach před žádnými výstřelky, nic nás nedovede zastavit!

Onemocníme! Jdeme k doktorovi a na něm je, aby opravil škody a to co nejrychleji – je za to přece placen!

Nechceme pochopit, že náš nesprávný způsob života způsobuje převážnou část našich potíží. Pokud nezměníme způsob života povede to k degeneraci lidského druhu stále více a neschopnost naleznout pocit štěstí, klidu, radosti z obyčejných věcí povede ke stále rychlejšímu úpadku lidské společnosti

Řešení je na každém z nás. Co ale představuje jedinec, jaký je jeho význam?

„Chceš-li změnit svět začni tím, že změníš sám sebe“

Nebuďme pesimističtí. Začněme třeba dechem….. Veškeré organické či funkční poruchy, způsobující stav nemoci, jsou velmi ovlivnitelné, ne-li vyléčitelné, vědomým dýcháním.

„Uvědomělé dýchání je nejvýznamnějším prostředkem, který máme k dispozici pro zvýšení obranyschopnosti organismu. Snižte obranyschopnost organismus a uvidíte, že mikroorganismy, až dosud neškodné se stanou zdrojem nákazy“. Pasteur

Přirozená imunita závisí tedy na dýchání. Dýchání reguluje acidobazickou rovnováhu a to každým nádechem a výdechem. Začněme tím co je nám přirozené a nejbližší. Posílíme energii…… zlepšíme psychiku……..dostaneme chuť pravidelně cvičit…… trávit více času v přírodě….

Póly duše

Rozpětí pólů tisícileté křesťanské kultury je jak rámcem, tak i rozpětím našeho nevědomí, ve kterém se setkáváme s duší (James Hillman). Jedním pólem je lidská bestialita – Die menschliche Natur ist unendlicher Bosheit fähig, und die Bösen Taten sind so wirklich wie die guten (Lidská povaha je schopna nekonečného zla, a její zlé činy jsou stejně tak reálné jako ty dobré…) C.G.Jung ….

….a dále píše Jung tuto tematiku rozvíjejíc…..

Jedenfalls werden wir weder der Natur im allgemeinen noch unserer eigenen menschlichen Natur gerecht, wenn wir das Übermaß des Bösen und des Leidens verleugnen und die Augen vom grausamen Aspekt der Schöpfung abwenden. Das Böse sollte als solches erkannt und nicht der Sündhaftigkeit des Menschen zugeschrieben werden. Man beleidigt Jahwe nicht, indem man ihn fürchtet. (V každém případě bychom si měli být vědomi toho, že není možno uchopit a pochopit ani přírodu ve smyslu obecném, ani vlastní lidskou povahu, když popřeme velkou míru zla a utrpení a odvrátíme svůj zrak od krutých aspektů stvoření. Zlo by mělo být poznáno jako takové a ne pouze připisováno lidské hříšnosti. Člověk neuráží Jahveho, když vůči němu pociťuje bázeň…) (GW 18 II, 788)

Druhým pólem je působení onoho zvláštního ducha milosti, který nám dává přežít za okolností, které by bez jeho působení byli – byť i jen v představě – nepřežitelné, nebo natolik deformující lidskou psyché,

že by z této deformace již nebyla s to nalézt cestu zpátky.

Integrací obou pólů do lidského středu teprve vzniká – právě v tomto lidském středu – individuální duše, která je nám dána jako možnost, ne jako automatická danost. Bez usilovné práce na integraci pólů naší duše nežijeme svoji individuální duši, ale toliko duši masovou, vyjádřenou v opakování vzorů a identifikací s osudy předků z pole rodové duše (dědičný a vnucený osud, Leopold Szondi)

…dílem nade všechna lidská díla (je) ustanovit v každém z nás, a to vlastními silami, naprosto originální střed, v němž se bude vesmír zrcadlit jedinečným a neopakovatelným způsobem Pierre Teilhard de Chardin

Dr. Joea Dispenza – Inovační teorie vztahu mezi myslí a hmotou

„Všechno, co jsme, je výsledkem toho, co si myslíme. Mysl je všechno. Co si myslíme, tím se staneme.“ Siddhárta Gautama, Buddha.

„Nemusíme čekat na vědu, aby nám dala svolení k uskutečnění nebo víře v to, co nám bylo řečeno, že je možné,“ říká Dr. Joea Dispenza.

Podle Dr. Joea Dispenzi se ve chvíli, kdy se učíme nebo zažíváme něco nového, v našem mozku pokaždé přeuspořádá stovka milionů neuronů.

Dr. Dispenza se po celém světě proslavil svojí inovační teorií o vztahu mezi myslí a hmotou. Jako pravděpodobně jeden z nejznámějších vědců vystupoval v roce 2004 v hojně diskutovaném snímku „Co my jen víme“ (“What the Bleep Do We Know”), jeho práce pomohla odhalit mimořádné vlastnosti mysli a její schopnost pomocí pečlivého zaměření naší pozornosti, vytvářet v mozku synaptická spojení.

Jen si představte: Při každé nové zkušenosti se v našem mozku vytvoří nové synoptické spojení. S každým pocitem, vizí nebo emocí, kterou jste dosud nezažili, se vytváří nové spojení mezi dvěma z více než 100 tisíců milionů mozkových buněk.

Když se na tento jev více zaměříme, můžeme zjistit další podrobnosti. Jestliže se zkušenosti opakují v relativně krátké době, spojení se stává silnější. Pokud se však tato zkušenost po dlouhou dobu nezopakuje, může dojít k oslabení nebo úplné ztrátě spojení.

Věda dříve věřila, že naše mozky jsou statické a pevně zapojené s malou šancí na jakoukoliv změnu. Avšak nedávný výzkum v oblasti neurovědy zjistil, že vliv všech tělesných zkušeností v rámci našeho myslícího ústrojí (chlad, strach, únava, štěstí) pracuje na tvarování našeho mozku.

Když je chladný vánek schopen postavit všechny chlupy na předloktí, je taktéž lidská mysl schopna vyvolat stejný pocit s podobným výsledkem? Možná, že je schopna dokázat i mnohem více.

„Co když pouhé myšlenky ovlivňují vnitřní chemii našeho těla a vychylují ji z normálního stavu tak často, že samo-regulační systém těla přijme tyto nenormální stavy jako normální?“ ptá se Dispenza ve své knize „Rozvíjej svůj mozek, věda o změně mysli“ vydané v roce 2007. „Je to jemný proces, ale možná jsme tomu do této chvíle jen nevěnovali příliš mnoho pozornosti,“ říká Dispenza.

Dispenza si myslí, že mozek ve skutečnosti není schopen rozlišit skutečný fyzický pocit od vnitřního zážitku. Tímto způsobem by naše chronické soustředění na negativní myšlenky mohlo oklamat naši šedou kůru mozkovou, aby se převrátila do stavu nemoci.

Dispenza ilustruje své stanovisko odkazem na experiment, ve kterém byla skupina lidí požádána, aby svým prsteníčkem hodinu denně po dobu čtyř týdnů stlačovala malé pružinové zařízení. Poté, co opakovaně pohybovali prstem proti tomuto zařízení, prsty těchto subjektů se staly o 30 procent silnější. Poté požádali jinou skupinu lidí, aby si v mysli pouze představovali, že pohybují prstem proti pružině, ale ve skutečnosti s prstem nepohybovali. Po čtyřech týdnech tohoto výlučně mentálního cvičení tato skupina zaznamenala nárůst na síle prstu o 22 procent .

Po celé věky vědci zkoumali způsoby, jakými může mysl dominovat nad hmotou. Od placebo efektu (ve kterém se člověk cítí lépe po aplikaci falešného léku), k praktikujícím praxe tummo (praxe z tibetského buddhismu, kde se lidé skutečně potí při meditaci při teplotách pod nulou) můžeme hledat řadu důkazů o existenci vlivu „duchovní“ části lidské bytosti na hmotu. Důkazy se objevují i přes tradiční fyzické pojetí myšlení – tedy, že hmota je ovládána pouze fyzikálními zákony a mysl je jen vedlejším produktem chemické interakce mezi neutrony.

Nejen víra

Výzkum Dr. Dispenzy započal v kritickém období jeho života. Poté, co byl při jízdě na kole sražen jedoucím automobilem, trvali lékaři na tom, že Dispenza bude muset mít některé z obratlů spojeny dohromady, aby mohl znovu chodit – procedura, která by mu pravděpodobně přivodila chronické bolesti po zbytek života.

Nicméně Dispenza, chiropraktik, se rozhodl postavit závěrům lékařské vědy a vlastně změnil stav svého postižení pomocí síly vlastní mysli – a fungovalo to. Po devíti měsících cíleného léčebného programu mohl Dispenza opět chodit. Povzbuzen tímto úspěchem se rozhodl zasvětit svůj život studiu spojení mezi myslí a tělem.

Odhodlán zkoumat sílu, jakou může mysl léčit tělo, provedl rozhovory s desítkami lidí, kteří zažili to, co lékaři nazývají „spontánní remisí“. Tyto osoby byly postiženy vážnými chorobami, při jejich léčbě se rozhodly ignorovat konvenční medicínu, ale i tak se uzdravily. Dispenza zjistil, že všechny tyto subjekty sdílely stejné pochopení, že jejich myšlenky mohou řídit jejich zdravotní stav. Poté, co zaměřili svou pozornost na změnu myšlení, jejich nemoci jako zázrakem zmizely.

Podobně Dispenza zjistil, že lidé mají vlastně jakousi nevědomou závislost na určitých emocích, negativních i pozitivních. Podle jeho výzkumu emoce člověka nutí k opakovanému chování určitým způsobem, čímž se vyvine závislost na kombinaci určitých chemických látek specifických pro každou emoci, které s určitou frekvencí zaplavují mozek.

Tělo reaguje na tyto emoce vytvořením určitých chemických látek, které následně ovlivňují mysl, a ta se ocitne ve stavu dané emoce. Jinými slovy by se dalo říci, že bázlivá osoba má vlastně „závislost“ na pocitu strachu. Dispenza také zjistil, že když je mozek takového člověka schopen se zbavit kombinace chemických prvků vyvolávajících pocit strachu, zůstanou receptory mozku, které reagují na tyto látky, otevřené. Totéž platí pro depresi, vztek, prudkost a další emoce.

Navzdory tomu, že je doktor Dispenza schopen své poznatky prakticky předvést, zůstávají k nim mnozí skeptičtí. Obecně je na podobné vědecké výzkumy nahlíženo jako na žánr pseudo-vědy – teorie „věř své vlastní skutečnosti“ prostě nezní vědecky.

I když věda nemusí být připravena uznat, že fyzično lze měnit pomocí mysli, Dr. Dispenza ujišťuje, že tento proces i přes to existuje.

„Nemusíme čekat na vědu, aby nám dala svolení k uskutečnění něčeho neobvyklého, nebo k překročení toho, co nám bylo řečeno, že je možné. Pokud na ni budeme čekat, uděláme z vědy další formu náboženství. Měli bychom jednat na vlastní pěst; měli bychom trénovat provádění neobyčejných věcí. Když dokážeme naše schopnosti dlouhodobě udržovat, doslova vytváříme nový vědní obor,“ píše Dispenza.

Nakladatelství Sagittarius

Vřelé doporučení knih v tomto nakladatelství, jehož zakladatelem je Rudolf Starý, náš nevýznamnější, jungovsky orientovaný esejista, vydavatel a překladatel astropsychologické literatury. Na stránce http://www.sagittarius-rs.cz/ke-sta382eniacute.html najdete knihy a eseje volně ke stažení. Astropsychologie, Jungiana, Dan Milman, jsou další okruhy témat.

Nakladatelství Sagittarius navazuje na vydávání samizdatových sešitů Jungiana v 80. letech zaměřených na dílo C. G. Junga a tématicky příbuzných myslitelů. Hlavní náplní vydavatelské činnosti nakladatelství je edice Astropsychologie, v níž vycházejí knihy současných astrologů, kteří obohacují tradiční astrologii o poznatky hlubinné psychologie, především Jungovy komplexové (archetypové) psychologie. Pozornost je věnována rovněž novým tématům současné astrologie, jako je Cheirón, Lilita nebo novátorské pojetí planet (Saturn, Uran). Mimo edice vyšly v nakladatelství knihy D. Millmana, které se pokoušejí zachytit hlavní milníky na cestě osobního zrání (Jungovy individuace).

Nesmírně zajímavá glosa. Stojí za zamyšlení – Stephen M. Johnson

Terapeut, jenž je v kontaktu se svojí vlastní démonickou silou, dokáže pomoci mnohem víc, než terapeut, jehož ego je ještě stále investováno do popírání něčeho takového.

Jestliže se váš démon dokáže pobavit společně s démonem vašeho klienta o své chytrosti a o uspokojení ze svého agresivního nutkání, jste na cestě ke skutečné změně.

Jestliže se u vás nachází jakékoliv stopy falešného pocitu, že jste světec, musíte na tom pracovat. Kreativnější démon vašeho klienta vás porazí a jeho vnitřní povaha se ještě více posílí.

To, že máte svoji vlastní špatnost, je vaším nejlepším doporučením pro zvládnutí špatnosti jiných lidí.